Isozaki Arata
Isozaki Arata (1931 Oita, kjúšú, Japonsko)
Poté, co dostudoval na Tokijské univerzitě jako žák Kenza Tangeho, s nímž až do roku 1963 pracova, hrál důležitou roli při realizaci projektu „Tokio 1960“. V šedesátých letech jeho dílo prošlo počátečním manýristickým obdobím, pro ktreré je charakteristická silná tendence k abstraktním tvarům složených z krychlových a polocylindrických tvarů, jež je v absolutním rozporu s racionalistickými principy moderní architektury. V sedmdesátých letech se projevila rostoucí inklinace k historismu. Isozaki znovu uplatnil fragmenty převzaté ze západní architektury minulosti a vkládal je do součaného tvarosloví. Tendence k eklekticismu se v osmdesátých letech ještě vyostřila. Použiží uměleckého stylu High – tech, který střídá přísně klasicistní tvarosloví, stěžuje identifikaci souvislé vývojové linie. V dílech devadesátých let Isozaki dospěl k vyrovnané syntéze předchozích stylistických tendencí a vrátil se k základní geometrické formě například v postavenému Museum of Comtemporary Art v Nagi (1991 – 1994 ).