Josef Hlávka
Josef Hlávka
„Bohatýr ducha a práce“, jak ostatně výstižně stojí na jeho náhrobku. Místem jeho narození roku 1831 jsou Přeštice v západních Čechách. Již v dětství se zajímal o stavitelství. Naštěstí ho jeho matka v této touze podporovala. Na důkaz vděčnosti ji dokonce slíbil jednou koupit opravdový zámek. Prošel si lety tvrdého studia na klatovském gymnáziu poté na stavovské reálce v Praze a poté ve Vídni na akademii výtvarných umění. Po celou dobu patřil k nejlepším studentům a zároveň se stihl vyučit i zednickému řemeslu, díky němuž poznal stavbu do všech detailů. Již v raném věku si získal úspěch při řízení stavby nového kostela, poté vedl stavbu vídeňské burzy. Se svým soutěžním projektem na stavbu Národního divadla dokonce získal 3.Cenu. Rozhodl se pak vzít si dovolenou a projet Itálii, Řecko a Francii, kde studoval antickou a středověkou architekturu. Po svém návratu do Vídně mu Šebek předal svou firmu, díky čemuž se Hlávka stal samostatným stavebním podnikatelem. Úspěchy na sebe nenechali dlouho čekat. Roku 1860 obdržel důležitou státní zakázku na projekt nové rezidence pro pravoslavného biskupa v Černovcích v Bukvině. Metropolita Bukviny byl Hlávkovým návrhem nadšen a požádal ho o vytvoření projektu na celý rozsáhlý komplex budov-semináře, ubytovny a kanceláře.
Hlávka přijal a pustil se do práce s nadšením až do té míry, že navrhl dokonce i liturgické předměty, biskupská roucha a berly. Spojeno s tím bylo ale, zároveň i mnoho práce, jako otevření kamenolomu, postavení cihelny, sehnání dělníků a zorganizování dopravy. Zároveň Hlávka pracoval na dalších projektech. I přes vysoké pracovní vypětí se v lednu 1862 oženil se svou láskou z mládí Marii Čermákovou z Přeštic. Roku 1866 také splnil slib své matce a koupil ji zámek Lužany i s velkostatkem. Zakázky měl Hlávka rozmanité – od činžovních domů, škol, kostelů až po paláce pro šlechtic. Po dokončení vídeňské opery roku 1868 získal od Františka Josefa I. Zednickou lžíci, kladívko a jmenování na císařského stavebního radu. Poměrně mlád, ve věku 38 let, byl na vrcholu své kariéry nejúspěšnějším stavitelem rakouského mocnářství. Avšak udeřila nemoc- neustálé cestování a nervové vypětí byly příčinou ochrnutí nohou. Hlávka tak zůstal na invalidním vozíku. O čtyři roky později nemoc zasáhla i zrak. Teprve pak Hlávka skončil s podnikáním a odjel se léčit na zámek do Lužan. Po letech se mu podařilo úplně se vyléčit. Vzápětí ho ale, zastihla další rána, kterou byla smrt jeho ženy Marie. Smutek Hlávka léčil tím jediným , co uměl – prací. Od roku 1882 se usadil v Praze a rozvíjel svou poradenskou a organizační činnost, zasedal v komisích a věnoval se ochraně stavebních památek. Svůj majetek přitom věnoval na podporu vědy, vzdělanosti a umění. Díky jeho finančním darům byla roku 1890 založena Česká akademie věd a umění. Financoval i založení Národohospodářského ústavu a pražských kolejí. V roce 1902 také založil k uctění památky obou svých manželek nadaci Nadání Josef, Marie a Zdeňky Hlávkových k podpoře vědy a umění. Jeho nadace existuje dodnes.
Státní opera ve Vídni:
